3. díl ze seriálu o potřebách: Převzít zodpovědnost za své potřeby aneb klíč ke zdravému vztahování

Zodpovědnost a potřeby

S potřebami se pojí také téma zodpovědnosti. Ano, malým dětem naplnění potřeb zprostředkovávají rodiče či další pečující osoby (o tom jsem psala v předchozím článku). Nicméně v optimálním vývoji když děti vyrostou, tak se osamostatní a dosáhnou zdravé nezávislosti.

Stávají se dospělými bytostmi, takže za sebe přebírají také zodpovědnost – včetně péče o své potřeby. Ale v některých případech k tomu nedochází. Proč? V jednom extrému se tito jedinci učili, že se mají starat zejména o potřeby druhých už v době, kdy na to ještě nebyli zralí nebo v druhém extrému rodiče nepřestávají pečovat i o své dospělé děti a nezdravě sytí jejich potřeby nadále i tam, kde to již není třeba.

V prvním případě jde o neadekvátní zatížení dítěte, které na to ještě není zralé. Uvedu příklad - např. matka, která staví svého dvanáctiletého syna (nevědomky) do role přítele. Chce, aby s ní spal v ložnici, jezdil s ní všude, mohla se mu vyplakat na rameno, aby byl jejím "princem". I když se to na první pohled může tvářit nevinně a dokonce může svého syna vnímat jako "hodného kluka", tak to není pro dítě zdravé (jde tam ještě o jiný fenomén - tzv. vsunování do rolí, kdy v tomto případě dítě zaplňuje roli partnera namísto toho, aby bylo ve své roli - roli dítěte, která je pro jeho vývoj jediná zdravá).

V druhém případě jde zase o neadekvátní péči, kterou rodiče dávají dospělým dětem (vývojově jim berou kapacitu se o sebe postarat a dosáhnout plné nezávislosti a zralosti). Konkrétně se to děje např., když rodiče "nedovolí" nezávislému a zdravému dospělému dítěti se odstěhovat, starají se o jeho stravu, bydlení, perou mu ve 30 letech, se vším mu pomáhají, do všeho mu radí apod.

Jak souvisí převzetí zodpovědosti s kapacitou tvořit zdravé vztahy

Je mi jasné, že psát o tom je jedna věc, ale v praxi je to celkem náročné rozpoznat a ruku na srdce, málokdo zažil dokonalý vývoj. Ideály neexistují, ale na druhou stranu, pokud máme povědomí o zodpovědosti za sebe a své potřeby a emoce, pak můžeme tvořit zdravější vztahy, které nejsou tolik zatížené přehnanými očekáváními nebo komunikačními nejasnostmi. Ne vždy se nám to povede, to je jasné, ale můžeme se krok za krokem učit. A neznamená to, že bychom neměli o nikoho pečovat, říkat si o pomoc nebo být empatičtí. Naopak, je to o jasné komunikaci v tom, co cítím a co potřebuji. S tím vědomím, že neočekávám, že to druzí budou hned vědět (kdybych očekával, že mně druzí automaticky naplní vše, co potřebuji, pak je to ten případ, kdy by měli ostatní přebírat zodpovědnost za mě). Nebo se může stát, že naopak neustále monitoruji druhé a snažím se odhadovat, co by asi tak potřebovali a cítím často pocity viny, které vlastně nejsou adekvátní - situaci odpovídající. A toto se přátelé děje často nevědomě, dokud si to nezmapujeme.

Převzetí zodpovědnosti za sebe nám umožňuje hledat cesty, jak své potřeby naplňovat, jak se o sebe starat a jak regulovat své emoce. A zároveň s tím přichází i důležité uvědomění, že nemusím přebírat zodpovědnost za potřeby a emoce druhých lidí, což bývá velmi úlevné a osvobozující.

Jak to vypadá prakticky?

• Jsem přesvědčen, že mám právo na své potřeby a že stojí za to usilovat o jejich naplnění.

• Zároveň vím, že někdy mé potřeby nebudou naplněny a je to v pořádku. Umím zvládat přiměřenou frustraci.

• Pokud mě něco trápí, řeknu to a nečekám, že to druzí budou vědět.

• Nemohu ovlivnit to, jak se cítí druzí, ale co ovlivnit mohu je to, jak se cítím já.

• Jsem si vědom, že je mojí zodpovědností, abych se staral/a o své potřeby (např. i tak, že druhým řeknu, co potřebuji nebo co mi naopak vadí, co mě frustruje) a že druzí zase zodpovídají za své potřeby.

• Nastavuji si zdravé hranice. Umím říct ne a vymezit si svůj prostor na emocionální, psychické i fyzické úrovni.

• Je v pořádku, že jsme každý jiný. Důležité je se vzájemně respektovat a hledat společné kompromisy (tzv. win-win situace).

• Komunikuji s druhými laskavě i asertivně. Vím, že agrese nebo naopak přílišné přizpůsobování vztahům neprospívá.

Zdroje:

foto - Unsplash

výpisky z výcviku v biosyntetické psychoterapii

zkušenosti z psychologické praxe